http://i31.tinypic.com/2ykgpiq.gif


Sen.. Uvězněná?

8. února 2009 v 11:07 | karolin.a |  essay

Sen.. Uvězněná?


Uháním. Spěchám po louce zarostlé vysokou a hustou trávou. Tráva je tak ostrá, že se o louce může říkat, že je to louka tisíce nožů. Každé stébelko trávy je tak řezavé, jako by bylo čerstvě.. nabroušeno?.. Každým krokem, co došlápnu svou bosou nohou na trsínek trávy se mě zmocňuje neuveřitelná bodavá a páliva bolest. Každým krokem mě tráva pořeže do nezakrytého chodidla. Stále prchám. V tu mě něco nevěřícnou rychlostí stáhne dolů pod zem.-
Byl to jen sen. Celá nešťastná ze snu se kouknu po budíku.-
Běžím. Všude kolem mě není nic jiného než hromada zlatavého písku. Nic, jenom ten písek. Pokaždé když došlápnu, propadnu se půl metru hluboko. Ale to mě nezastavuje. Stále pozvolnějším během se hrnu dopředu. Žhnoucí slunce mě přitom pálí. Spaluje mi kůži. Krk se mi svíjjí žízní. V ten okamžik, co jsem měla zrovna nohu zabořenou do písku, mě něco kouslo. Bolest se nedala vydržet... Co se to děje? něco do mě vstříklo... jed?

Probouzím se celá splavená a lapajíc po dechu házím pohled na budík. Nejraději bych
nepokračovala ve svém spánku. Tomu se přeci ani nedá říkat spánek. Ale nedá se to ovládnout.
Znovu podléhám.-
Pomalu, z posledních sil kráčím temnou uličkou. Kolena se mi podlamují. Mířím stále dopředu. Ulička mě nutí abych zatáčela. Cesta je ze stran ohraničená vysokými zdmi. Je velice úzká. Nemůžu ani roztáhnout obě ruce. Začínám propadat klaustrofobii. Najednou se přede mnou objeví obrovská otevřená mohutná brána. Ujme se mě zvláštní pocit. Rozběhnu se přímo k ní, co nejrychleji můžu. Dokonce skáču. Když už mám bránu na dosah, že by stačilo natáhnout ruku a dotkla bych se jejích rámů, najednou mě vdáli vyruší pronikavý a divný zvuk. Tento signál je nejdříve neidentifikovaný. Ale později začínam poznávat crnkot budíku. Avšak zvuk se mi vzdaluje. V tu se přede mnou brána zavřela. Utíkám hledám bránu, ale neutíkám už po cestě. Jsem v temnotě. Všude nic, jen tma.-
Už jsem se nikdy nevzbudila. Ale také jsem neumřela. Navždy jsem zůstala bloumat mezi životem a smrtí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 slečna Y slečna Y | 8. února 2009 v 12:17 | Reagovat

čoveče, má to něco do sebe ... na co si myslela, když si to psala ?

2 anýssek anýssek | Web | 8. února 2009 v 13:47 | Reagovat

tak to zírám =). Líbí se mi, jak jsi volila slova a používala krátké věty. Dobrá práce...

P.S. také mívám takovéhle sny...

3 Sonislava Sonislava | 8. února 2009 v 15:35 | Reagovat

Fakt působivý...z Káji bude PAN spisovatel. Kájo, to se ti fakt povedlo...takový psycho...Jinak Stmívání a všechny další díly jsou super...dyť víš sama... :-)

4 stromča stromča | Web | 9. února 2009 v 18:04 | Reagovat

týý vado :D tak to je hustý. bych nechtěla takovej sen pfff

ale obdivuji tě! normálně slohová práce! to odevzdej Řehoutový! :D

5 wampire from hell wampire from hell | Web | 18. února 2009 v 18:46 | Reagovat

krásný povedlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama