http://i31.tinypic.com/2ykgpiq.gif


essay

Chci létat jako pták

10. dubna 2009 v 13:35 | karolin.a

..takže opět jsem se jednou nudila.. a tak jsem opět po dlouhý době psala.. a zase vznikla jakási jednorázovka.. největší problém vždycky dělá vymyslet o co tam půjde.. ale když píšete..tak se nápady prostě hrnou .. tak doufám že se vám to bude aspoň trošku líbit a oceňte, že jsem zase aspoň něco dělala xD.. a jestli si to někdo přečte.. tak prosím koment.. ty vždycky potěší x).. a hlavně pak vim třeba co vylepšit nebo předělat x).. jinak téma xD.. no aspoň je to zas trošku něco jinýho...xD jo a chci jenom upozornit xD, že sem si vědoma, že to nemá úvod xD ale nerada je píšu.. znáte mě xD..

Mrtvá?

17. března 2009 v 17:56 | karolin.a

PŘEDĚLÁNO (děkuji Vám za komentáře - celkem mě poučili x) něčeho jsem si byla vědoma x).. a dali radu, co mám přetvořit).. něco malinko jsem teda předělala ale tak nějak v rychlosti xD tak že to moc velký rozdíl asi nebude.. ale snad aspoň trošku lepší xD.. jinak omlouvám se za gramatické chyby ..
..takže.. asi včera o nějaké hodině (ve škole) mi bleskl zase hlavou příběh.. tak jsem zase dneska sedla k počítači a psala a psala.. a nakonec vzniklo co vzniklo.. je to takový.. no posuďte sami.. ale nemyslete si, že jsem ňákej masochista.. xD.. prostě u veselých příběhů mě nikdy nenapadá co psát.. to je všechno..x)
jsem zvědavá kolik z vás bude mít trpělivost a nervy a přečte si to xD

Život je těžší

11. března 2009 v 21:31 | karolin.a

..takže je mi jasný, co si někteří z vás asi vybaví z toho nadpisu ale nemá to s tím nic společnýho xD.. ale nebylo to úmyslný.. prostě se mi chtělo minulý týden něco psát.. nad ničim jsem nepřemýšlela.. prostě jsem psala a psala. a u toho mě napadaly hovadiny.. když jsme to dopsala.. tak jsem si říkala, že by to potřebovalo ještě nadpis xD.. no a prostě jsem nemohla nic vymyslet.. jediný co mě napadalo bylo "Život je těžší" ..tak jsem nakonec tenhle nadpis nechala..
takže nečekejte žadné veledílo.. xD..
je to divný, ale snažila jsem se..xD trošku..xD

2. verze - Sen.. Uvězněná?

8. února 2009 v 22:10 | karolin.a

2. verze - Sen.. Uvězněná?


Uháním. Spěchám po louce zarostlé vysokou a hustou trávou. Tráva je tak ostrá, že se o louce může říkat, že je to louka tisíce nožů. Každé stébelko trávy je tak řezavé, jako by bylo čerstvě.. nabroušeno?.. Každým krokem, co došlápnu svou bosou nohou na trsínek trávy se mě zmocňuje neuveřitelná bodavá a páliva bolest. Každým krokem mě tráva pořeže do nezakrytého chodidla. Stále prchám. V tu mě něco nevěřícnou rychlostí stáhne dolů pod zem.-
Byl to jen sen. Celá nešťastná ze snu se kouknu po budíku.-
Běžím. Všude kolem mě není nic jiného než hromada zlatavého písku. Nic, jenom ten písek. Pokaždé když došlápnu, propadnu se půl metru hluboko. Ale to mě nezastavuje. Stále pozvolnějším během se hrnu dopředu. Žhnoucí slunce mě přitom pálí. Spaluje mi kůži. Krk se mi svíjjí žízní. V ten okamžik, co jsem měla zrovna nohu zabořenou do písku, mě něco kouslo. Bolest se nedala vydržet... Co se to děje? něco do mě vstříklo... jed?

Sen.. Uvězněná?

8. února 2009 v 11:07 | karolin.a

Sen.. Uvězněná?


Uháním. Spěchám po louce zarostlé vysokou a hustou trávou. Tráva je tak ostrá, že se o louce může říkat, že je to louka tisíce nožů. Každé stébelko trávy je tak řezavé, jako by bylo čerstvě.. nabroušeno?.. Každým krokem, co došlápnu svou bosou nohou na trsínek trávy se mě zmocňuje neuveřitelná bodavá a páliva bolest. Každým krokem mě tráva pořeže do nezakrytého chodidla. Stále prchám. V tu mě něco nevěřícnou rychlostí stáhne dolů pod zem.-
Byl to jen sen. Celá nešťastná ze snu se kouknu po budíku.-
Běžím. Všude kolem mě není nic jiného než hromada zlatavého písku. Nic, jenom ten písek. Pokaždé když došlápnu, propadnu se půl metru hluboko. Ale to mě nezastavuje. Stále pozvolnějším během se hrnu dopředu. Žhnoucí slunce mě přitom pálí. Spaluje mi kůži. Krk se mi svíjjí žízní. V ten okamžik, co jsem měla zrovna nohu zabořenou do písku, mě něco kouslo. Bolest se nedala vydržet... Co se to děje? něco do mě vstříklo... jed?

Přírodní "hrůzy"

28. listopadu 2008 v 17:08 | karolin.a
Za úkol jsme měli napsat jakýkoliv napínavý příběh, kde budou tedy krátké věty aby to dodalo na napínavosti a také místy přítomný čas. Co se bude odehrávat jsme si mohli vymyslet sami.
Dlouho jsem nevěděla co napíšu, ale nakonec jsme teda napsala tohle:

Přírodní "hrůzy"


Celý den byl úplně stejný jako každý jiný, vlastně úplně normální. Bylo krásné letní počasí. Časně ráno vysvitlo slunce. Celý den nesmírně zářilo. Vše se odehrálo až večer. Byly jsme s kamarádkami v restauraci. Seděly u stolu, povídaly si, popíjely a povečeřely a u toho poslouchaly hudbu. Hudba byla jemná, hraná na housle. Když jsme si tak povídaly, najednou uslyšíme hrozitánskou ránu. Všichni se najednou lekli, všichni lidé v restauraci. Ale nic to nejspíš nebylo. A tak jsme si povídaly dál, ale netrvalo dlouho a ozvalo se drnčení. Zrovna jsem byla zaujata a koukala se na jednu vázu, která měla na sobě něco namalovaného, ale nepoznala jsem co. Najednou se váza zatřásla a spadla dolů na zem ze skřínky. Její střepy dolétly až k našemu stolu. Po té se začaly otřásat stoly, země se nepatrně vlnila. Všechno se chvělo. Padaly i obrazy, obrazy od slavných malířů. Všichni lidé zpanikařili. Vedoucí hotelu přibíhá a povídá něco, abychom nepanikařili a pomalu s opatrností se odebrali k východu. Moc jsem ho nevnímala, byla jsem úplně stuhlá. Před mýma očima vše padalo. Lidé se museli věcem vyhýbat. Řvali něco jako: Zahyneme tu!. Ale tento řev zanikal. Nejvíce ze všeho jsem slyšela rány. Najednou vše přehlučí jedna obrovská rána. V tom se proberu a koukám. Spadl obrovský lustr ze stropu. Obrovský lustr s velikou váhou. Doufám, že na někoho nespadl. Kouknu se a co nevidím. Pod lustrem proudy krve. Vidím tam tři mrtvé lidi a mezi nimi moje kamarádka. Konečně odtuhnu a běžím rychle na místo.

Popis - černá barva -> smrt, pohřeb,..

28. listopadu 2008 v 16:33 | karolin.a
Ve škole jsme měli za úkol napsat nějakou barvu. Já si vybrala černou. Pak jsme měli vymyslet nějaký popis a vystižení té barvy. (napsat o tom co nám ta barva připomíná)
..napsala jsem tedy takový krátký vyprávění:

SMRT, POHŘEB, ..

Jednoho krásného slunečního podzimního dne jsem si vyšla na procházku. Slunce nesmírně zářilo a přinášelo dobrou náladu. Krajina byla neuvěřitelně pestrá. Stromy a ulice zdobilo barevné listí. V tu najednou byly slyšet zvony, rozhodla jsem se, že se vrátím na náměstí. Než jsem tam došla, slunce zapadlo za mraky, začalo se stmívat a dokonce začal padat sníh. Když jsem konečně došla na náměstí, tak před kostelem vidím hluky lidí. Všichni byli oděni do černé barvy, vypadalo to jak hejno kosů. Po tvářích všem stékaly slzy. Všichni se shromažďovali kolem rakve.

 
 

Reklama